O plemeni

Standard FCI č. 122 c (24. června 1987)

Země původu: Velká Británie
Celkový vzhled: silné konstituce, pevně svázaný, velmi aktivní se širokou lebkou, široký a hluboký hrudník, silná a dobře utvářená bedra a záď.
Charakteristika: dobré povahy, velmi agilní. Vynikající nos, ušlechtilá morda, milovník vody, adaptibilní, oddaný společník.
Povaha: inteligentní, čilý, bystrý, poslušný a oddaný. Má laskavou povahu, bez agresivity nebo nevhodné bázlivosti.
Hlava a lebka: lebka je široká s dobře utvářeným stopem, suchá bez masitých lící. Čelisti jsou středně dlouhé, silné a neseseknuté. Nos je široký, nosní otvory dobře vyvinuté.
Uši: nejsou příliš velké ani těžké, visí dolů podél hlavy a jsou nasazeny spíše dozadu.
Oči: středně veliké, vyjadřující inteligenci a dobrou náladu, barvy hnědé nebo lískových oříšků.
Morda: čelisti a zuby silné, skus perfektně pravidelně nůžkový, t.j. horní řezáky těsně překrývají spodní řezáky a rostou rovně z čelistí.
Krk: suchý, silný.
Přední končetiny: ramena jsou dlouhá a šikmá. Končetiny mají pevný kosterní podklad, jsou kolmo postaveny od lokte k zemi, ať při pohledu zepředu nebo z boku.
Trup: hrudník široký a hluboký s dobře klenutými a pružnými žebry. Hřbet je rovný. Bedra jsou široká, krátká a silná.
Zadní končetiny: záď je dobře vyvinutá, osvalená, není zúžená, s dobře vyvinutým a pohyblivým kyčelním kloubem. Zadní končetiny jsou při pohledu zezadu rovné. Kravský postoj je zásadně nežádoucí.
Tlapy: kulaté a silné, prsty sevřené, dobře klenuté, polštářky jsou tlusté a silné.
Prut: výrazně charakteristický pro toto plemeno, má být silný u kořene, zužující se ke konci, středně dlouhý, bez podsady, obrostlý hustou, krátkou, silnou, přilehlou srstí, působící dojem popisu vydřího ocasu. Má být nesen vesele, ale nemá být otočen na hřbet.
Pohyb: volný a plynulý, přímý a normální při pohledu zepředu i zezadu. Osrstění: výrazně charakteristické pro toto plemeno. Srst je krátká, hustá, podsada není zkadeřená, při dotyku ruky se jeví jako přiměřeně tvrdá.
Zbarvení: jednotně černá, žlutá nebo čokoládově hnědá. Žlutá se vyskytuje v odstínech od světle smetanové po liščí červeň. Malé bílé skvrny jsou přípustné pouze na předhrudí.
Velikost: ideální výška v kohoutku psi 56 - 57 cm, feny 54 - 56 cm.
Vady: jakékoliv odchylky od výše uvedených bodů musí být považovány za vady a jejich závažnost musí být vztahována podle stupně projevu vzhledem ke standardu.
Poznámka: psi musí mít dvě zřetelná normální varlata, zcela sestouplá do šourku.

Labradorský retrívr je poměrně mladé plemeno. Kynologičtí odborníci tvrdí, ze staršího plemene St. John'n Newfoundland a Lesser labrador. O exteriéru zmíněných dvou plemen se toho však moc nedochovalo. S určitostí víme, že kanadský poloostrov, po kterém labrador zdědil své jméno, není jeho pravlastí. Tou je pravděpodobně New Foundland. Na Novém Foundlandě existovalo plemeno zvané malý novofunlanďan. Byli to psi krátkosrstí, využívaní hlavně k různým pracem ve vodě. Angličan Hawker si přivezl ze svých cest několik těchto psů a pojmenoval je St. Joh'n Breed of New Foundland. Křížením těchto psů, wavy coated retrívra a pravděpodobně i pointera a foxhounda, vznikl labradorský retrívr.

NIKDO NEVÍ, PROČ dostal labradorský retrívr tohle jméno. Vždyť pes nepochází z Labradoru, ale spíše z Newfoundlandu, kde je znám jako St. john´s water dog neboli vodní pes svatého Jana. Jeho spojení s labradorem je v nejlepším případě zcela nahodilé. Tito silní krátkosrstí, kteří dorazili z Anglie někdy počátkem 19.století, byli na pobřeží Labradoru užívání k přenášení rybářských sítí i úlovků, ale také k vylovení utržených sítí z moře. Když spatřili tohoto schopného plavce britští lovci, uvědomili si, jak skvělý vodní i pozemní přinašeč by to mohl být. A tak se stalo,že vévoda z Malmsbury, jeden z prvních majitelů toho to psa mu dal jméno labradorský retrívr a psal o něm jako o psu "s vydří stavbou těla a nepromokavým kožichem". Na Newfoundlandu však toto originální plemeno vzhledem k vysokým daním ze psů a zákonu o karanténě vymřelo. V Anglii bylo naštěstí těchto psů dost a z jejich chovu bylo možné všestranného a usilovného plavce znovu rozšířit. Žádný jiný pes totiž nemá tak dobrý nos na zajíce a králíky a neumí si tak poradit v nevlídném prostředí obývaném vodním ptactvem.

I dnešní milovníci labradorů vychvalují jeho nadpřirozeně citlivý nos, jeho krátkonohou a pevně stavěnou postavu a jeho lesklou, slané vodě vzdorující srst. Je to odolný a všestranný pes, který se nebojí výstřelu a umí si skvěle počínat ve vodě, ale nemělo vy se zapomínat ani na to, jak pěkně vychází labrador s dětmi a jak hezky se chová k lidem v rodině i mimo ni.

JAKOŽTO VODNÍ PSY obklopuje labradory mnoho mýtů a legend spojených s jejich životem na různých pobřežích světa a s rybolovem. Někdy v těchto příbězích zaznívají i motivy onoho světa. Psí návštěvy ze záhrobí nejsou nic neobvyklého v povídačkách rybářů, kterým dávají dlouhé dny a noci strávené na moři příležitost k hlubokým úvahám o smyslu života.

© Firedog 2005 - 2010